Egyptské symboly

Mezi nejznámější posvátné egyptské symboly patří Reovo okoHorovo oko, egyptský kříž Anch (Ankh), Smyčka života, Tet (Esetina krev), prsten Šen, žezlo (hůl) Vas, Skarabeus (symbol obnovy života), symbol Ka (znázornění nesmrtelného ducha), Ba (symbol duše), Onen svět (symbol znovuzrození a podsvětí), sloup Djed (symbol plodnosti, trvání a stálosti), Pštrosí pero (symbol lehkosti a beztíže), Lotosový květ (symbol transformace a cesty z temnoty). Tyto symboly bylo zvykem mezi sebou kombinovat a zhotovovat z nich ochranné amulety.

 

Anch (Ankh)

symbol-anch2

Anch (někdy nazýván též nilský kříž nebo koptský kříž, příp. crux ansata) byl symbolem věčného života a duchovní moudrosti jehož původ zůstává nejasný - může se také jednat o magický uzel. Anch je zároveň egyptský hieroglyf, který znamená život, narození, znovuzrození, oživení nebo nesmrtelnost, ztělesňuje životodárné vlastnosti elementů vzduchu a vody. Jeho tvar připomíná lidské tělo s rozpaženýma rukama a smyčka v horní části kříže představuje hlavu. Koptskými křesťany v Egyptě byl převzat jako kříž. V mnohých zobrazeních nesou bohové Anch v ruce nebo jím obdarovávají lidi. Velmi často bývá vyobrazován v souvislosti s bohyní Isis, která byla patronkou života. Zachovalo se mnoho prstenů a amuletů s jeho vyobrazením, v některých spisech je Anch zmiňován jako klíč k podsvětí (I v současném Egyptě mají též četní hlídači památek klíč s rukojetí ve tvaru značky anch.).

 symbol-anch4

vlevo: Anch, vedle: kombinace symbolů Anch, hole Vas a rukou Ka, druhý zprava: Anchy zavěšené na sloupu Džed a rukou Ka

 


Tijet (tet, tyet, tit) – Esetin uzel - Esetina krev

Tijet je nábožensky i ikonograficky svázaný se bohyní Eset. Tento znak, nazývaný Esetin uzel nebo Esetina krev fungoval jako ochranný amulet, zpřítomňující moc bohyně. Původně snad šlo o "magický" uzel nebo nějakou formu "tampónu" zachycujícího menstruační krev. Tijet je někdy k Esetě doplňován jako atribut, jindy však mohl zastupovat bohyni samotnou.
(zdroj: Brána nebes: Bohové a démoni starého Egypta, Jiří Janák, Libri, 2005, str. 57)

symboly-tyet

Podle legendy bohyně Eset ronila nad svým zemřelým manželem Usirem krvavé slzy, které se proměnily v karneol a ten se vytvaroval do podoby amuletu, tzv. Esetina uzle. Amulet pak Eset připnula na Usirův krk jako ochranu na cestě do posmrtné říše. Esetin uzel slouží jako hieroglyfický znak pro slovo tet s významem amulet či kouzlo. Tento symbol byl většinou přikládán k zemřelým jako amulet. Poukazuje na věčně se obnovující sílu života.
Tit (tyt) = amulet, kouzlo, talisman
(zdroj: S Teodorem nejen o hieroglyfech, Václav Loukota, Volvox globator, 2012, str. 27)

 


  

Šen

Šen je symbol času a zároveň glyf pro "věčnost". Amulet se šenem dávali Egypťané mrtvým do hrobky pro zajištění boží ochrany a věčného života. Šen má tvar prstenu a jej zároveň hieroglyfická značka. Kruh je ve spodní části zauzlený a symbolizuje nekonečnost a věčnost. Šen zároveň symbizuje slunce dotýkajícího se země a vyjadřuje spojení mezi nebem a zemí.
Snw (šenu) = kruh, obvod, hranice
(zdroj: S Teodorem nejen o hieroglyfech, Václav Loukota, Volvox globator, 2012, str. 47)

symbol-sen

Kruh vede zpátky do sebe, a je proto symbolem jednoty, absolutna a dokonalosti; v souvislosti s tím i symbolem nebes v protikladu k zemi a duchovního protikladu k hmotnému. V magických praktikách slouží kruh a kruhové amulety jako účinný symbol ochrany proti zlým duchům.
(zdroj: Slovník symbolů, Udo Becker, Portál, 1992, str. 132–133)

 symboly-sen-sup


 

Sloup Djed (Džed)

Prvotní význam sloupu djed (džed) není zcela jasný. Snad se jednalo o osekaný strom se čtyřmi pahýly na každé straně, které však v pravidelném vegetačním cyklu rozkvétají. Sloup pravděpodobně představoval strom života, který se neustále obnovuje. Hieroglyfický znak znamená trvat, být pevný.
(zdroj: S Teodorem nejen o hieroglyfech, Václav Loukota, Volvox globator, 2012, str. 101–103)

Dd (džed) = trvat, být pevný, být stabilní (džed zároveň vyjadřuje plodnost a energii)

djed

Druhý obrázek zleva: Částečně personifikovaný sloup džed, považovaný za Usirovu páteř, na jeho rukou jsou zavěšeny anchy a nad hlavou drží hada uzavřeného v kruhu, papyrová Kniha mrtvých Amun-Reova kněze Chensumoseho (XXI. dynastie).

V Abydu se každý rok slavil Usirův svátek, ve kterém se vyjadřoval příběh o Usirově životě, smrti a vzkříšení formou dramatických rituálů či kultovních her. Ve velkém průvodu se vynášela Usirova socha v posvátné bárce z chrámu na pohřebiště, aby se donesla až k domnělému Usirovu hrobu. Zde zůstávali už pouze kněží a zasvěcení lidé, kteří trávili u hrobu celou noc a prováděli zvláštní rituály, takzvaná mystéria. Během nich se snažili duchovně sestoupit do říše zemřelých a posléze se s ním vrátit zpět do života. Jakousi obdobu můžeme sledovat u křesťanských velikonočních rituálů, kdy křesťané rozjímají o Ježíšově utrpení, smrti, sestupu do podsvětí a vzkříšení. Také zde vznikla tradice prodlévání u božího hrobu či provozování kultovních dramat, např. pašijových her a podobně. Smyslem těchto svátečních rituálů nebylo pouze vyvolat estetický, kulturní či psychologický zážitek. Mysteria otevírala přímou cestu k Usirově boží síle, která přemáhá smrt. Každý poutník toužil být napojen na tuto životodárnou moc.
Na konci tohoto svátku probíhal obřad vztyčení sloupu džed, který představoval Usirovo zmrtvýchvstání a vítězství nad zlem. 
(zdroj: S Teodorem nejen o hieroglyfech, Václav Loukota, Volvox globator, 2012, str. 101–103)

 


 

Hůl Vas (žezlo Vas)

Hůl vas byla ve starém Egyptě symbolem duchovní síly, moci, autority a prosperity. Zakončení hole (žezla) vas: není zcela jisté jestli jde o boha Setha nebo Anubise. Objevuje se často i v kombinaci s jiným symbolem.

vas

Hůl byl předmět používaný ve starém Egyptě nejen k boji či práci, ale také jako odznak úřadu a moci. Hole proto také tvořily důležitou součást pohřební výbavy. Nejčastěji se zhotovovaly ze dřeva, byly zakřivené či dole rozštěpené, dlouhé či krátké. Z pozdější doby jsou doloženy také hole z elektra, ebenu a jiných vzácných materiálů.
(zdroj: Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, 2007, str. 217)

 


 

Horovo měsíční oko (iret heru)

Horovo oko = oko vedžat je všudypřítomným symbolem starověkého egyptského umění - spojovaným s bohem Horem. Ve starověkém Egyptě představovalo „vše vidoucí oko“ a zároveň představovalo celistvost, sílu, uzdravování a dokonalost. Slovo vedžat znamená "celistvý". Starověké lodě mívali často symbol Horova oka na přídi pro bezpečnou plavbu po moři. Od Egypťanů převzali tento ochranný symbol i Féničané a Řekové. Již na fénických lodích od roku 750 před Kristem a později na řeckých lodích od roku 250 před Kristem se na přídě plavidel malovalo Horovo oko, které mělo dávat pozor na nebezpečí a mělo sledovat kam loď míří.

symbol-horovo-oko

Horovo oko – vedžat ve spojitosti s Ureem a bohyní Nebthet (v podobě supice) bývalo oblíbeným talismanem. Ten symbolizoval především zdraví, sílu, dokonalost, oddanost a zmrtvýchvstání. Používal se i proti uhranutí. Egypťané věřili v jeho obrovskou sílu a proto nechyběl v žádné domácnosti. Dochovalo se nám nepřeberné množství těchto symbolů v různých podobách.  

symboly-horovo-oko

Horovo měsíční oko je zmíněno v  příběhu o boji mezi Horem a Sutechem, v němž sokolí bůhpřijde o své oko (nebo dokonce o obě). Zrak mu je navrácen (podle některých textů prostřednictvím Hathory, podle jiných díky Thovtovi. Aspekt mizejícího a obnovujícího se zraku se stal hlavním motivem Horova oka, které je v tomto směru nazýváno vedžat (úplné či zdravé). Bylo často zobrazováno v  náboženských scénách, na magických objektech i na předmětech pohřební výbavy jako lidské oko s jistými znaky oka sokolího.
(zdroj: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 87–88)

 

 


Reovo sluneční oko

Oko slunečního boha Rea, o kterém se dočteme v mýtu Zkáza lidstva.

symbol-reovo-oko

Vedle příběhu o Horově oku existuje (poměrně analogický) mytologický příběh pojednávající o tom, jak se bůh Šu a bohyně Tefnut ztratili ve vodách praoceánu. Bůh Atum (případně Re či Re-Atum) proto vyslal své oko, aby je nalezlo. To svůj úkol splnilo, ovšem Atum si mezitím stvořil oko nové. Původní oko, které po svém návratu shledalo, že je jeho místo obsazeno, se rozplakalo a z těchto slz (remic) povstali první lidé (remec). Stvořitel nakonec nešťastné oko vyvýšil a učinil je ureem (posvátnou kobrou) na svém čele.
(zdroj: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 36)

 


Ba (symbol duše)

ba-symbol2

Ba je výraz, překládaný dnes často termínem "duše", znamenal původně božskou či nadpřirozenou moc a sílu. Jedná se o pozemský projev božské moci. Ba bylo také spojováno se světlem a hvězdami. Bohyně Nut (nebezská klenba) byla někdy označována za "Chabaus" - ta, která má tisíc bau (bau je plurál od ba). Bau také napomáhali králi při překonávání nástrah smrti – staví pro něj žebřík a starají se o jeho výstup na nebesa. Stejně jako ba bohů bylo i ba krále chápáno jako projev moci a síly, především v textech určených zemřelému panovníkovi. Nejpozději od počátku Střední říše je tento pojem (ve stejném významu) spojován i s vládcem žijícím. Od konce Staré říše a počátku První přechodné doby je ba spojováno i s prostými lidmi, je chápáno jako zosobnění psychických i fyzických sil člověka, jeden ze způsobů existence, v němž jednotlivec pokračuje v životě i po smrti. Podle těchto představ přichází ba k plnému životu po smrti člověka a (pokud byly pohřební rituály a oběti provedeny správně) plní všechny životní funkce a užívá záhrobního života (jí, pije, volně se pohybuje nebezskými kraji, odpočívá ve stínu hrobky...). Ba je částečně vázáno na obětiny a tělo v hrobce, které každou noc navštěvuje.
Hieroglyf používaný k zapsání ba byl znak v podobě ptáka (snad čápa sedlatého). Od Nové říše je ba zastupován na vyobrazeních i v písmu jiným ptákem (pravděpodobně sokolem) s lidskou hlavou, jemuž jsou v některých případech doplněny ruce, které v adoračním gestu upíná ke slunečnímu bohu.
(zdroj: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 37–40)

ba-symbol

Staroegyptská představa ba se zdá být podobná našemu principu osobnosti. Ba je nefyzický prvek, díky němuž je lidská existence jedinečná. Je možné, že v sobě zahrnuje také morální podstatu motivace a jednání každého člověka. Ba bylo považováno za mnohem mobilnější než ka a umožňovalo přemísťování zesnulého v posmrtném životě. 
(zdroj: Egypt: bohové, mýty a náboženství, Lucia Gahlin, 2001, Rebo productions, str. 191–203)

 


 

 Ach

Termín s mnoha významy, od kterých bylo odvozeno několik pojmů vztahujících se především k posmrtné existenci a nadpřirozené moci. Pojem ach bývá obvykle překládán jako duch – či blažený zemřelý nebo zářící duch – představuje tajemnou a mocnou formu bytí. Nejedná se o jednu ze složek bytosti, nýbrž o její komplexní projev - představující sílu, moc a dovednosti tajemné podstaty a skryté účinnosti. Ach je formou bytí, kterou na sebe brali blažení zemřelí – nikoliv zatracení mrtví (mutu). V křesťanství by tomuto pojmu odpovídal pojem anděl.

Hieroglyfickým znakem termínu ach je ibis skalní (Geronticus eremita), což je stěhovavý pták. Nejedná se však o zachycení ach v jeho pravé podobě, nýbrž o zástupné zobrazení pomocí jeho hieroglyfického znaku. Ve svém kosmickém aspektu se achu zjevují na noční obloze v podobě hvězd, a to především těch, které nezapadají za obzor a věčně se podílejí na nebeském cyklu. 

Achu (tj. plurál od ach) zastupují jednu ze tří základních sfér moci, jež tvořili bohové, achu a žijící lidé. Achu jsou nadpřirozenými bytostmi nebes a zásvětí, které nadále působí na dění tohoto světa. Achu mohli trestat, pokud se někdo provinil proti nim nebo proti řádu světa. Mezi živými a zemřelými existoval úzký vztah vzájemné závislosti, který byl jedním z pilířů kultury starověkého Egypta. Od Střední říše se pojem ach stále více blížil významu "duch – strašidlo".
(zdroj: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 18–19)

ach-symbol

Ax (ach) = duch, blažený zemřelý

 


Pštrosí pero

Bílému pštrosímu péru byla všeobecně přisuzována lehkost a beztížnost. Bylo elementem vzduchu a zároveň je také označením bohyně Maat, která řídila kosmickou rovnováhu a vztahy mezi lidmi a bohy. Tento symbol se hojně vyskytuje na hrobních nápisech ve spojitosti s obřadem vážení srdce. Při tomto posmrtném soudu musel zesnulý prokázat, že během celého svého života žil v souladu s řádem maat. Na jedné misce vah bylo srdce zemřelého a na druhé misce vah jako protiváha pštrosí péro bohyně Maat. V případě pozitivního výsledku vážení se stal zesnulý "blaženým zesnulým = ach" a přešel do zásvětní říše. V opačném případě spolkla jeho srdce Amemait (velká požíračka) a dotyčný se stal definitivně mrtvým.
(Zdroj: Egyptské symboly, Heike Owusu, Fontána, 2003, str. 185)

symboly-pstrosi-pero

Druhý obrázek zleva: Bohyně Maat (zosobnění pravdy, řádu a spravedlnosti), nosila na hlavě pštrosí pero.

 


Achet (horizont)

 Spojení kosmických sfér nebes, země a podsvětí.

 


  

Lotosový květ

Velmi důležitý spirituální symbol nejen v Egyptě, ale i v budhismu a v dalších náboženstvích. Byl uctíván jako znak osvícení. Symbolika lotosového květu představuje transformaci a cestu z temnoty. Květ vyrostl z temné, blátivé vody materialismu, aby mohl rozvinout své okvětní lístky na slunečním svitu. Tento symbol je také silným znamením oddělenosti, a to díky kapkám vody, které snadno stečou z povrchu květu.

lotosovy-kvet

Vpravo je znázorněn had ve spojení s lotosem (Astronomický strop v Dendeře)

  


Skarabeus

Skarabeus platil za aspekt tvůrčího boha Atuma. Jeho amulet byl přikládán k mrtvým jako symbol nového života a kladen do místa srdce.
Na břichu amuletu býval tento nápis: "Nechť tvé jméno přetrvá, nechť se děti stanou tvou součástí."
Tento brouk před sebou neúnavně valí kuličku trusu, proto v něm Egypťané viděli boha vycházejícího slunce Chepreho - se slunečním kotoučem.
Dále se zdálo, že tento druh hmyzu má jen samečky, a že jejich potomstvo se rodí bez oplodnění z jejich kuličky trusu. Tím se stal symbolem stavitele světa, který vznikl sám ze sebe.
(Zdroj: Egyptské symboly, Heike Owusu, Fontána, 2003, str. 167)

skarabeus


Hadi ve starověkém Egyptě