Mytologie a legendy

Mytologie a symboly nám pomáhají v orientaci v našem světě. Nepřestávají mě fascinovat. Čím se člověk do studia mýtů a symbolů ponoří víc, tím větší má touhu nořit se do větší hloubky. Rozvíjí nám jiný druh myšlení než běžně používáme a burcuje naši fantazii. Propojení obrazu s popisem významu je klíčové pro jejich snadnější pochopení. Proto se chci mýtům a symbolům celoživotně věnovat, zejména se chci soustředit na symboly starověkých kultur. 

Předmětem filosofie je svět, předmětem psychologie je duše. Systematické utváření názorů na předměty, které se vymykají úplné zkušenosti, nemohou být dostatečně postiženy empirickým rozumem. Věda nám říká jak se např. přírodní síly za určitých okolností projevují... K čemu nám je ale vědecké poznání, když není zasazené do širších filosofických souvislostí? Není filosofie a psychologie zcela zásadní disciplínou pro život? Ostatní disciplíny se totiž zabývají jen určitým výsekem reality. Nevede tedy porozumění světa zejména přes intuici - jako empatickém porozumění zkušeností? Podle Arthura Schopenhauera podstata světa (naší reality) není rozumná. Naší hnací silou je vůle, slepé chtění, puzení, tužba... Proto nadřadil intuitivní vhled (syntetický prožitek, prozření) nad racionální myšlení. Podle něj vidíme svět jako představy - a v našich představách existuje čas, prostor a kauzalita. Poznávací aparát nám slouží smysly a intelekt. Schopenhauer chápe umění jako prostředek pro pochopení našeho nevědomí.

Naše podstata má fyzický i duševní aspekt. Podstatu duševna nechápeme. Realita (reálný základ pro vysvětlování, na který se můžeme odvolat) má hledisko duchovní i hledisko fyzické. Psychično je naše jediná bezprostřední zkušenost a zároveň je to něco nepostižitelného. Všechno co zakoušíme, je psychické. Sama fyzická bolest je psychický odraz, který zažíváme. Všechny naše smyslové vjemy jsou psychické obrazy, které představují naši bezprostřední zkušenost. Naše mysl zkresluje skutečnost do té míry, že nemůžeme proniknout k podstatě věcí mimo nás. Pokud si něco představujeme (pokud o něčem sníme), tak se maše myšlenky mohou vztahovat na svět fyzických věcí nebo na svět věcí duchovních... obojí je psychicky stejně reálné. Pravda poplatná smyslům a racionálnímu myšlení může stačit rozumu, ale nevypovídá o realitě nic komplexního. Proto je tolik důležité zapojení duševního (iracionálního) poznání, které se projevuje v pověrách, mytologiích, náboženstvích a filosofii. Všeobecné duchovní představy jsou nezbytnou součástí duševního života. Jejich částečná absence - nebo dokonce jejich popření u kulturních národů - je znakem degenerace.

 

Rozdíl mezi vědomím a nevědomím podle C. G. Junga

NEVĚDOMÍ:
Lidské nevědomí není intenzivní a koncentrované - nýbrž zšeřelé až temné. Obsahuje celou zděděnou životní a funkční formu řady předků. U každého dítěte existuje funkční připravenost už před veškerým vědomím. I v dospělém, vědomém životě je tato nevědomá - instinktivní funkce - trvale přítomná a činná. Jsou v ní předem připraveny a přítomny všechny funkce vědomé psyché. Nevědomí vnímá, má úmysly a předtuchy, cítí a myslí - podobně jako vědomí. Kdybychom měli nevědomí personifikovat, pak by to byl kolektivní člověk mimo pohlaví, mimo mládí a stáří, mimo zrození a smrt... disponoval by lidskou zkušeností několika milionů let... nesčíslněkrát by prožil život jednotlivce, rodin a kmenů, národů... Měl by neustálou zkušenost s rytmem vznikání, rozkvětu a zanikání... Byl by to spíš než osoba jen nekonečný proud obrazů a forem, které nám přicházejí do snů i při změněných stavech vědomí.

VĚDOMÍ
Vědomé fungování psychiky je sice intenzivní a koncentrované, ale je zároveň zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost, disponuje jen individuálním zkušenostním materiálem. Ten navíc zahrnuje jen několik málo desetiletí. Individuální vědomí je později narozeným potomkem nevědomé duše. Podle Junga je chybné nevědomí interpretovat v kauzální závislosti na vědomí. Opačný postup je podle něj správnější.

 

Duše podle C. G. Junga

Naše duše je závislá na duchovním systému světa. Tento duchovní sytém je bytostí s vůlí a vědomím. Této bytosti jsme (lidstvo) dali jméno Bůh. Bůh jako souhrnný pojem veškeré reality, který zároveň nemá žádnou realitu mimo lidskou psýché. Tento duchovní systém mohl vysvětlovat duši. 

Duše je podstatou života, představa duše souvisí s dechem ducha... Dech je pokládán za život a dýchání je znakem života... Rovněž hybnost a teplo jsou znakem života... Psychično může být chápáno jako zdroj života, jako duchovní - avšak objektivní přítomnost... může žít samo ze sebe a co spočívá samo na sobě. Nemůžeme například potlačit většinu svých emocí, nemůžeme změnit špatnou náladu v dobrou, nemůžeme přivolat - ani zastavit své sny... v hlavě se nám líhnou fantazie, které bychom nikdy nečekali... Odkud přicházejí nápady, nadšení a inspirace? Jaký prostorový rozměr můžeme přikládat myšlenkám? Staré kultury přikládaly duši vyšší (božské) vědění, využívali snů a vizí jako zdroj poznání. 

Lidská duše je od pravěku protkána mysticismem a náboženskými představami. Kdo tento cit lidské duše nevidí, je slepý. Kdo chce vše vykládat pouze rozumově, nepostihuje celou realitu. Duše je celost nadřazená vědomí, je jeho prvním předpokladem. Věda nikdy neobsáhne plnost celého života. Duše psychicky nemocného člověka je podle Junga taková, která je odtržena od celku, proto má jiné vnímání. Tak jako se ve fyzické rovině ztratil člověk lidstvu - právě tak se v duchovní rovině ztratil duchu.


 

„Čistě logické myšlení nám nemůže přinést nejmenší znalost empirického světa; veškerá znalost reality začíná zkušeností a tou i končí. Tvrzení získaná čistě logickými prostředky jsou úplně prosta reality.“ — Albert Einstein

„Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.“ —  Arthur Schopenhauer

 „V životě je to jako při šachu. Promyslíme plán, ten je však podmíněn tím, co při šachu zamýšlí náš soupeř, v životě osud.“ —  Arthur Schopenhauer

„To, co obvykle považujeme za reálný svět, není nic jiného, než děsivý a tíživý sen.“ —  Arthur Schopenhauer

„S uměleckým dílem býváme spokojeni jen tehdy, když na nás zapůsobí tak, že v nás zanechá něco, co si při veškerém myšlenkovém úsilí nemůžeme ujasnit.“ —  Arthur Schopenhauer

 

Egyptské motivy (ilustrace s motivy starověkého Egypta)
Mezopotámské motivy (ilustrace s motivy starověké Mezopotámie)
Indiánské motivy (ilustrace s mytologickými motivy v Americe)
Pražské legendy (Pražské Jezulátko, Golem, legenda o Faustovi)
Uroboros a pletence hadů (ilustrace zajímavých hadů napříč různými kulturami)
Symboly (nejrůznější symboly – napříč různými kulturami)

 

Stránka 1 z 4 - 40 položek celkem

Další produkty

Stránka 1 z 4 - 40 položek celkem