Čísla, geometrie a filosofie
Touto prací bych čtenářům ráda přiblížila téma Posvátné geometrie – a zároveň ho propojila se symbolikou starého Egypta. Věřím, že nám to může pomoci s přemýšlením o přírodních a životních silách jako takových. Přírodní a životní síly totiž potřebují vždy nějaké metafyzické vysvětlení, které jsou klíčem ke všem předpokladům.
Náš pobyt zde na světě se podobá plavbě na lodi do neznáma. Život sám je pro nás jako hádanka – snad proto bylo lidstvo od počátku prodchnuto úžasem a religiozitou. Tento úžas je též základním předpokladem pro „tázání se“ a pro lidskou kreativitu v celé své šíři. Vysvětlováním jevů světa se sice v současnosti zabývá zejména fyzika, léčbu psychických obtíží se pokouší zajistit psychologie, případně psychiatrie, ale jejich vysvětlení nám nemohou zcela dostačovat, protože všechny tyto odborné vědy potřebují metafyziku, aby se o ni mohly opřít, jenže ta nám je skryta.
Posvátná geometrie dává duchovní význam některým tělesům a obrazcům. Zakladatelem posvátné geometrie byl Platón, který vybral pět pravidelných mnohostěnů se shodnými stěnami (tzv. platónská tělesa) a ke každému přiřadil jeden živel. Znalost Čísel představuje filosofický přístup a způsob poznání, který se dotýká spirituality a ústí do porozumění božskému tajemství, jež je základem Života. Číslo tak nevyjadřuje kvantitu, ale kvalitu, koncept a ideu. (Kvantita se týká číslic, nikoliv Čísel.) Nejlepší symbolický přístup k tomuto typu vědění představuje geometrie. Dále platí, že Čísla jsou vyjadřována svou inverzí – a že lichá Čísla rozšiřují ducha a sudá čísla uvádějí do pohybu konkrétní a materiální svět.
ČÍSLO NULA
Číslo, které má hodnotu Nic (nula) a Číslo, které má hodnotu Vše (nekonečno). Číslo nula, vyjadřující hodnotu, kterou označujeme jako nic, nesmí být zaměňováno s nicotou (nebytím, které vyjadřuje to, co není). Nic je vyjádřením nějakého počátku nebo něčeho, co začíná. To byla pro adepty filosofie Čísel dosti nepřijatelná představa, byť právě skrze toto Číslo vstupujeme přímo na práh metafyziky. Symbolická hodnota tohoto Čísla se vztahuje ke dvěma limitním Číslům, tedy k nule a k nekonečnu. Dále má vztah k Jednotě, k Číslu Jedna.
KRUH
Vezmeme-li si kruh, jsou nula a nekonečno dva hraniční póly, které rozdělují záporné a kladné hodnoty. Tato dispozice dává vyniknout důležitosti kruhu, který pokrývá celek čísel, jež znovu spojují velký symbol Boží jednoty, kterou vyjadřuje Číslo Jedna – Vše.
Kruh představuje „rozšíření vědomí do všech směrů”. Symbol kruhu má ochranný charakter, kruh symbolizuje udržení energie a znamená též posvátný prostor nebo symbol spojení (k sobě samému, nebo k jiným bytostem – a zároveň spojení jedné osoby ke zbytku vesmíru). Dále představuje cykličnost: Střídání dne a noci, ročních období, čas bdění a spánku – nebo cykličnost ve smyslu života a smrti. Letokruhy u stromu nám ukazují jemné a pravidelné změny, které se projevují v každodennosti. Tušíme, že po každém cyklu přijde další cyklus. Cyklická perspektiva představuje silné spojení mezi minulostí a budoucností, což dává větší význam současnosti.
Symbol kruhu představuje též Uroboros (stočený had do kruhu, který požírá svůj vlastní ocas) a symbolizuje vývoj, který se uzavírá sám v sobě. Obsahuje v sobě myšlenku uzavření času, myšlenku pohybu, pokračování, samoplození a také představu věčného návratu. Existuje stvořitel (tvořící) a stvořený, aktivní a pasivní. Toto v alchymii představuje symbol ohně (Ducha) a vody (materie). Stvořitel v sobě obsahuje protiklady: mužsko-ženský princip, tvořivý a přijímající princip, ohnivý a vodní princip
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
NULA jako symbol NEVĚDOMÍ
Naše nevědomí má podle C. G. Junga zešeřelé až temné kvality a obsahuje formu našich předků. Tato predispozice existuje u každého dítěte už před veškerým vědomím. Tato instinktivní funkce je později v našem vědomém životě trvale přítomná a činná. V našem nevědomí jsou tedy předem připraveny a přítomny všechny funkce vědomé duše. Nevědomí vnímá, má úmysly a předtuchy, cítí a myslí – podobně jako vědomí.
***
Kdybychom měli nevědomí personifikovat, pak by to byl kolektivní člověk mimo pohlaví, mimo mládí a stáří, mimo zrození a smrt – a disponoval by lidskou zkušeností několika milionů let. Nesčíslněkrát by prožil život jednotlivce, rodin a kmenů, národů. Měl by neustálou zkušenost s rytmem vznikání, rozkvětu a zanikání. Nevědomí je nekonečný proud obrazů a forem, které nám přicházejí do snů i při změněných stavech vědomí.
ČÍSLO [1]
Jednota byla vždy považována za začátek procesu, který odkazuje ke konceptu Boha stvořitele, z něhož vše pochází. Číslo Jedna je všudypřítomné v celé posloupnosti Čísel jako obraz konceptu Boha v souvislostech kontinuálního stvoření a ve všech dimenzích časoprostoru.
Číslo Jedna je Číslo stvořitelské – a zároveň nemůže být odděleno od ostatních Čísel. Je průvodcem všech ostatních Čísel. Bůh jako Celek je identický sám se sebou ve své dělitelnosti, ve své mnohosti, ve své vlastní esenci: vznikl z ničeho a ze všeho zároveň, je kombinací racionálního a iracionálního, transcendentního a imaginárního, je komplexní, je smyslem vesmíru a Života. Jestliže je Bůh Jedna-Vše a jestliže se rozkládá na stupnici od nuly-počátku po Celek, který je nekonečný, potom zůstává v těchto dvou krajních mezích nedostupný; je to předpokladem toho, že jej nemůžeme poznat v celé jeho složitosti. Soustředíme se proto na linii od bodu nula-nic, která vede k bytí, neboť vesmír, v němž se vyvíjíme, je vesmírem hmoty.
BOD
Jedna-Absolutno lze geometricky vyjádřit jako bod, který nemá rozměr, je tedy neviditelný, je to nula-počátek (nikoliv nula-nic, která nemá substanci ani velikost, ale je vždy počátkem něčeho). Bod představuje počátek stvoření, „božskou jednotu“, prvotního ducha. Jedna-Absolutno lze také definovat jako průsečík dvou přímek, které se rýsují na ploše, jež nemá limity a není ani ireálná ani imaginární (jako dvě neviditelné). Jestliže je Jedna znázorněna třemi přímkami (z nichž jedna vede nutně mimo plochu), jedná se o prostor (objem). Jiný způsob pro symbolické znázornění Boha-Absolutna je černý kruh, který má střed. Pokud je střed viditelný, vztahuje se k číslu Jedna. Když střed kruhu zmizí, Jedna směřuje k nule-nic, a když vzrůstá směrem k obvodu, nabývá hodnoty nekonečna.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [2]
Slovo binární vyjadřuje „koncept“, který je symbolizován Číslem [2]. Ve fyzice je obecně přijímána skutečnost, že toto Číslo symbolizuje velmi paradoxní moment, kdy se vesmír rozdělil na dva antagonistické světy, které byly tvořeny hmotou a antihmotou, přičemž oba světy hledaly způsob jak se vzájemně neutralizovat a zničit. Symbolika Čísla 2 není myslitelná bez vektoru časoprostoru, který je v tomto procesu všudypřítomný.
JIN A JANG
Čínské symboly tai-či nebo jin a jang jsou nejdokonalejší symboly pro vyjádření zvláštního stavu, který označujeme jako binární. Pojmy binární a dualita mají jiné významy. Síla Jin a Jang jsou dvě spojené části jednoho celku a představují jejich vzájemný vztah. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Jin (temnotu) a Jang (světlo). Symbolizuje v analogii tmu (tmu, která odráží světlo) a světlo (světlo odráží tmu). Symbolizuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin (ženskost, temná energie síly) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně.
DUALITA
Dualita znamená rozdílnost, odlišnost, zlo je absencí dobra a naopak, bytí je protiváhou ne-bytí, smrt je absencí života atd. Dualita vyjadřuje typ něčeho, co je samo v sobě dvojí, jako je například koexistence dvou rozdílných prvků, jako je dobro a zlo, velké a malé, teplo a chlad se všemi nuancemi, které s nimi souvisejí, což vede až k extrémům dvou polarit, jako je například představa nekonečně velkého a nekonečně malého. Symbol, který podstatu duálního principu vyjadřuje nejlépe, je šachovnice, na níž se střídají bílá a černá pole.
BINARITA
Binární znamená "je a není", reálné ve vztahu k virtuálnímu – přičemž má svůj smysl pouze v souvislosti s časem, což vede Číslo dvě na úroveň ternárního. Když hovoříme o binárním, nejedná se o opozici nebo o protiklad, ale o absenci jednoho vůči druhému. Tímto způsobem fungují všechny počítače a všechny numerické systémy na základě bitů (binary digit), což jsou elementární jednotky informací, které se vyjadřují dvěma rozdílnými hodnotami 1 a 0. V informatice se binární systém projeví, když (elektrický proud) je, nebo není. Analogicky vyjádřeno, v počítači koresponduje elektřina s časoprostorem, což vede koncept binárního na úroveň ternárního. Přerušení proudu znamená zastavení počítače a jeho binárního systému. Binární systém spojený se všudypřítomným časoprostorem je hybnou silou stvoření.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [3]
První tři Čísla (1, 2 a 3) jsou hluboce provázána a formují Celek, Vše a novou Jednotu. Tato Čísla hovoří o Bohu a o stvoření. Číslu 3 dáváme hodnotu dynamického a organizujícího principu, který se projevuje akcí (binární princip je dynamickou akcí v časoprostoru). V souvislosti s Číslem 3 začíná lidský rozum chápat proces stvoření. Jedna-Tři je spojením binárního principu a času. Jedna-Tři vede k dimenzi Boha „stvořitele“.
V tomto kontextu hovoří některé teologické systémy o jednotném a zároveň trojjediném Bohu. Číslo 3 vyjadřuje dynamický a organizující princip a v geometrii ho představuje trojúhelník. Jestliže prvním geometrickým projevem linearity je přímka, potom trojúhelník je prvním útvarem, který definuje plochu. Tři body nemohou vyjadřovat objem. První tři Čísla k nám hovoří o stavu, v němž byl vesmír, ještě než se stal viditelným. Tento koncept se ozřejmí později, a to v okamžiku, kdy Božský život opustí svůj ideální aspekt a bude se dotýkat pragmatičtějších zřetelů, které jsou součástí naší existence, již označujeme jako život, který se bude vyvíjet pomalou cestou evoluce od těch nejjednodušších forem až po ty nejsložitější.
Napnutá houslová struna reprezentuje binární princip; zvuk, který je ternární, je vyluzován pouze chvěním struny. Co platí pro strunu, je rovněž platné pro všechny vibrační pohyby, které jsou obsaženy ve všem, co je zjevné, jsou kvarky, atomy, elektromagnetické jevy, pohyby hvězd atd. Na všech úrovních fyzického i metafyzického vesmíru je vše rytmus, pohyb, vibrace, vlnové fenomény.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [4]
První tři Čísla (1, 2 a 3) ustavují movou Jednotu, kterou označujeme jako Dynamický a organizující princip, jenž se projevuje jako stvoření v jeho „dění“. První tři Čísla k nám hovoří o stavu, v němž byl vesmír, ještě než se stal viditelným. Tento koncept se ozřejmí později, a to v okamžiku, kdy Božský život opustí svůj ideální aspekt... Od Čísla 4 se věci začínají Konkretizovat, neboť i vesmír bude viditelně organizován účinkem hybné síly všudypřítomné Jednoty v rámci procesu evoluce všech věcí. Sudé číslo 4 je ve vztahu k fyzickému aspektu vesmíru. Toto číslo se projevuje a rodí v Trojí Jednotě a symbolicky se stává formativním rámcem, v němž se bude moci projevit život. Tato etapa bývá také označována jako Tvořící podstata (fyzická podstata vesmíru v jeho vůle k materializaci).
Formativní rámec – prázdná matrice, která přijímá stvořenou realitu Tvořící podstata – svět atomů a molekul Číslo 4 je ve filosofickém smyslu světem čtyř živlů, představuje však také materiální základ vesmíru a universa. Číslo 4 má hodnotu stability, skutečnosti, konkrétna, pevnosti. Koresponduje se čtyřmi základními silami, které vládnou vesmíru, kterými jsou: nukleární síla, elektromagnetická síla, slabá interakce a síla označovaná jako gravitace, která bude formovat molekuly.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [5]
Božský duch, vtělení ducha do hmoty. Vesmír je stvořen, fyzická podstata se upevňuje ve formativním rámci Čísla 4. (Liché) Číslo 5 je vyjádřením božského ducha v jeho vůli ke vtělení do hmoty, a důsledkem je nebývalý rozvoj Života. Číslo 5 je božským principem a ohlašuje již Božský život a život fyzický. Život je emanací prvotní energie (Bůh) a pulzuje v celém vesmíru se stejnou hojností.
Je ukazatelem harmonie a krásy a odhaluje božskou všudypřítomnost ve všem, co je živé. Číslo 5 vyvěrá z „něčeho prvopočátečního“, co „pulsuje“ se stejnou hojností v celém vesmíru. V křesťanském náboženství můžeme tento fenomén spojit s nekonečnou láskou Boží nebo s působením Ducha Svatého. Číslo 5 symbolizuje pětiúhelník, což je první mnohoúhelník, do něhož lze vepsat hvězdu – když jedním tahem spojíme všech pět vrcholů mnohoúhelníku. Trojúhelník tuto vlastnost nemá, nemá ji ani čtverec ani šestiúhelník. Dalším hvězdicovitým mnohoúhelníkem tohoto typu je sedmiúhelník (heptagram). Nejreprezentativnějším geometrickým symbolem Života je pěticípá hvězda vepsaná do pravidelného pětiúhelníku. Vyjadřuje hlubokou spiritualitu.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [6]
Krystalizace fyzického světa. Počínaje Číslem 6 materiální svět nabyl formy. Číslo 6 odkazuje k fyzickému aspektu univerzálního fenoménu a představuje materiální vesmír v jeho úzkém vztahu s tvořivým Božským duchem, z něhož vyvěrá Božský život, který zúrodňuje vesmír svou čistou a absolutní hojností. Ve vesmíru jsou naplněny ideální podmínky pro šíření života. Hmota začíná získávat svůj tvar ve formě krystalů. Také krystalizovaná voda ve formě sněhu přijímá hexagonální strukturu, která se mění podle funkce a teploty.
Geometrickým symbolem, který nejlépe vyjadřuje rovnováhu mezi fyzickým a metafyzickým – neboli mezi involucí a evolucí, je hexagram (šestiúhelník), nazývaný také Šalamounova pečeť, což není hvězda, protože se jedná o dva propletené trojúhelníky. Ve svém konečném tvaru tento symbol vyjadřuje materiální charakter vesmíru (makrokosmu) v jeho analogickém vztahu k člověku (mikrokosmu). Tyto dva trojúhelníky vyjadřují, že duch Života sestupuje do materiálního světa. Jeden trojúhelník je odrazem druhého, podobně jako je svět reálný odrazem světa virtuálního. To, co se děje v plánu fyzickém, se musí zároveň odehrávat i v plánu metafyzickém.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
ČÍSLO [7]
Lidská bytost je jediný žijící druh, který je vybaven dostatečně vyvinutým mozkovým orgánem, který je schopen analyzovat své okolí a pokouší se odpovídat na jeho otázky.
V historii lidské civilizace byl Život vždy předmětem posvátného uctívání, ba dokonce zbožštění, a to ve všech jeho projevech. Některá náboženství rozvinula složitější systémy, v nichž byla tajemství Života vyjadřována bytostmi napůl lidskými a napůl božskými, ale také pomocí sexuálních symbolů, stromů, vztyčených kamenů, prostřednictvím symbolů plodnosti a reprodukce druhů. Tento princip nalezneme i v našich současných náboženstvích a je vyjadřován různými způsoby.
Život vyvěrá z „něčeho prvopočátečního“, co „pulsuje“ se stejnou hojností v celém vesmíru. Prostřednictvím Čísla 7 je Život rozprostřen bez hranic a materializuje se ve formě existencí v okamžiku, kdy jsou splněny určité podmínky. Planeta Země tyto podmínky má, ale patrně není jedinou planetou ve vesmíru, jež tyto podmínky splňuje. Pro rozvinutí subtilní chemie DNA potřebuje Život materiální rámec.
Do sedmiúhelníku lze nakreslit hvězdu jedním tahem. Tento symbol (heptagon) odkazuje k živým bytostem, je výrazem všeho, co je živé, je podřízen entropii a za čas se zastaví. Pouze duchovní Život vyjádřený Číslem 5 zajišťuje trvání v cyklech, které jsou vlastní procesu stvoření. Tato sedmicípá hvězda symbolizuje člověka jako celek = fyzické tělo a božskou duši.
ČÍSLO [8]
Číslo 8 znamená završení a úplnost. Symbolizuje kosmickou rovnováhu. Člověk nabývá vědomí souvislostí své evoluce v časoprostoru a začíná budovat svůj myšlenkový svět. Lidská bytost, která je obdařena vyšší inteligencí než ostatní žijící druhy, se sama stává tvůrcem; rozvíjí vědění, analyzuje, snaží se porozumět božskému plánu a postupně začíná chápat. Jestliže je pravda, že příroda neuděluje žádnou morální lekci, neučí ani lásce ani charitě, musí lidský druh naopak tyto hodnoty rozvíjet právě ve prospěch přírody. Bez přírody bychom totiž nemohli existovat. Lidský druh zabírá příliš mnoho místa, využívá a ničí část díla Života.
„Potřeba uctívání může být uspokojena oddaností Bohu, lásce a pravdě – nebo modloslužbou destruktivním idolům. Potřeba vztahu k jiným může být uspokojena láskou a přátelstvím – nebo závislostí, sadismem, masochismem a destruktivitou. Potřeba jednoty a zakořeněnosti může být uspokojena solidaritou, bratrstvím, láskou a mystickými zážitky – ale také opilstvím, závislostí na drogách nebo odosobněním. Potřeba výkonu může být uspokojena láskou a produktivní prací – nebo také sadismem a destruktivitou. Potřeba podnětů a vzrušení může být uspokojena produktivním zájmem o lidi, přírodu, umění a myšlenky – nebo dychtivou honbou za stále novými zábavami.“ (Erich Fromm)
„Příroda dokáže dostatečně uspokojit potřeby člověka, ale nemá dost zásob k tomu, aby uspokojila lidský egoismus.“ Mahátma Gándhí
Vesmír je podřízen neúprosným zákonitostem entropie, které vedou k jeho pomalému oslabování a jakoby k jeho naprogramovanému konci. Projevy fyzického života na Zemi jsou proto samozřejmě omezeny v čase, ale v kosmickém prostoru budou moci pokračovat ve svém rozvoji až do okamžiku, který je rovněž naprogramován. „Božský Život“, ale i „Čistá energie“ by mohly tomuto fenoménu uniknout, aby systém pokračoval ve věčnosti. V osmiúhelníku získává Číslo 8 hodnotu kosmického spojení mezi Nebem a Zemí. Jedná se o Číslo přechodu a o Číslo zprostředkující.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Stránka 1 z 3 - 36 položek celkem
Stránka 1 z 3 - 36 položek celkem