Kříž je snad nejznámějším a nejužívanějším symbolem v historii lidstva – a skrývá velké množství významů. Je to kulturní a náboženský symbol, který je doložen již v prehistorické době a všech vyspělých raných civilizacích. Má různorodé výtvarné podoby (od prostého kříže vepsaného do kruhu na stěnách jeskyň velmi propracovanou výtvarnou či sochařskou podobu). Často vyjadřuje pronikání nebe a země, času a prostoru jako symbol protikladů nebes a země; střed kříže tvoří kosmické centrum. Je též symbolem rovnováhy, symbolem znamení spásy a vítězství nad mocnostmi temnoty a smrti.
Struktura kříže vychází z Čísla (4), je to kříž se čtyřmi stejnými rameny, která vymezují čtyři základní body v rovinném plánu. Těmito body jsou sever, jih, východ a západ. Ve spojení s podnožníkem a nadhlavníkem získává kříž prostorovou dimenzi a vytváří strukturu, která vychází z Čísla (6).
Solární (sluneční) kříž
Jedná se o kříž, vepsaný do kruhu, který jej rozděluje na čtyři stejné části. Je to pravděpodobně jeden z nejstarších a nejpoužívanějších symbolů. Představoval Slunce a jeho oběh – a také čtyři světové strany. Symbol solárního kříže nacházíme v nářadí k rozněcování ohně. Jeho vzplanutí „z ničeho“ bylo posvátnou záležitostí a sám oheň byl odpradávna jedna z nejblahodárnějších věcí, protože poskytoval teplo a světlo, umožňoval úpravu jídla, zároveň chránil před divou zvěří. Ohniště proto bývalo zároveň posvátným místem.
V Mezopotámii (v rané době bronzové) můžeme s jistotou tvrdit, že sluneční kruh a měsíc byly kultovními znameními pokročilé kosmologie. Mytické postavy byly zobrazovány se slunečním kotoučem na hlavě.
Točivé kříže
Točivý (hákový) kříž patří k nejstarším symbolům, který zaznamenává lidské představy o kosmu a poznání přírody. Vyjadřuje dynamický princip cyklického střídání ročních dob. Takový kříž lze chápat jako zvláštní typ slunečního kruhu a setkáváme se s ním na keramice, pečetidlech, standardách a podobně.
Svastika (Hákový kříž)
Kříž – Orant
Orantem nazýváme zobrazení člověka s pažemi obrácenými vzhůru – tento postoj připomíná podobu kříže. Takové oranty nacházíme už ve skalním umění doby kamenné (skalní kresby v Cerezuele a La Sierpe, Fuencaliente, Covatilla de San Juan), dále pak je to častý motiv v římské a raně křesťanské době, u nás hodně zastoupené na Velké Moravě.
Egyptské kříže
Kříž ANCH (ANKH)
Anch (někdy nazýván též nilský kříž nebo koptský kříž, příp. crux ansata) byl symbolem věčného života a duchovní moudrosti jehož původ zůstává nejasný – může se také jednat o magický uzel. Anch je zároveň egyptský hieroglyf, který znamená život, narození, znovuzrození, oživení nebo nesmrtelnost, ztělesňuje životodárné vlastnosti elementů vzduchu a vody. Jeho tvar připomíná lidské tělo s rozpaženýma rukama a smyčka v horní části kříže představuje hlavu. Koptskými křesťany v Egyptě byl převzat jako kříž. V mnohých zobrazeních nesou bohové Anch v ruce nebo jím obdarovávají lidi. Velmi často bývá vyobrazován v souvislosti s bohyní Isis, která byla patronkou života. Zachovalo se mnoho prstenů a amuletů s jeho vyobrazením, v některých spisech je Anch zmiňován jako klíč k podsvětí (I v současném Egyptě mají též četní hlídači památek klíč s rukojetí ve tvaru značky anch.).
Anch: Obraz pupku, jenž spojuje nový život a jeho zdroj výživy a růstu. V archaické podobě jsou smyčka i její pokračování spojeny s roztaženýma rukama provazem uvázaným uprostřed. Anch symbolicky představuje život a živé bytosti a dar životní síly. Pokud jej přináší božstvo, znamená to přenos božského životního principu na příjemce.
(zdroj: Posvátná tradice ve starém Egyptě, Rosemary Clarková, Volvox globator, 2016, str. 37)
Koptský kříž
Egyptský kříž Tau
Kříž v křesťanské tradici
Kříž je k křesťanské tradici jeden z ústředních symbolů. Vyjadřuje Život, který vládne nad smrtí, cestu vzhůru k nebi a ke spasení. Vertikála představuje cestu vzhůru, jíž jsou kladeny překážky, kterou představuje horizontála. Vertikální čára protíná a přesahuje čáru horizontální.
Latinský kříž
Labarum – křesťanské Tau
Chrismon, Chi-Rho představuje monogram, který tvoří řecká začáteční písmena Ježíše Krista. Latinské "X" je řecké "CH", a latinské "P" je řecké "R". "Tau" je písmeno "T" řecké abecedy. V kombinaci se znaky "XP" a "CHR" (zkratka slova Christos) se "tau" používalo jako magického symbolu.
Antonínský kříž
Svatoondřejský kříž (kosý)
Maltézský kříž
Řecký kříž
Keltský kříž
Ruský kříž
Kardinálský a papežský kříž
Berličkový kříž
Čtyřramenný kříž
Kříž v alchymii
V alchymii představuje čtvero živlů, v asijském esoterismu vyjadřuje princip aktivního a pasivního. Kříž svými čtyřmi břevny odkazuje na čtyři elementy, ze kterých se skládá svět. V průsečíku leží pátý element, Quintesence.
Quintesence – Kvintesence
Quinta essentia (lat. pátá esence, tj. podstata, přeneseně konečný výsledek, podstatný závěr)
***
Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter (tím vyjadřoval podstatu nějaké věci vůbec). Je třeba rozlišovat materiální podstatu, která je nositelkou esoterní podstaty, jíž je vždy astrál. Hermetické učení o kvintesenci rozvinul Agrippa z Nettesheimu ve svém spise De occulta philosophia (I, 14); jako synonyma používal též pojmu Světový duch. Chápe tím vše pronikající sílu, která způsobuje pohyb věcí a jejich uspořádání, srovnává ji s duší lidského těla, která je rovněž principem hybným a utvářejícím. Duše ovšem není ničím jiným než přítomností Světového ducha či kvintesence v lidském těle.
Podle Agrippy z Nettesheimu se kvintessence vykazuje v krystalech jako geometrický princip, v rostlinách jako vegetativní síla, ve zvířatech jako čivost a pud, v člověku jako rozum (ratio). Současně je třeba kvintesenci chápat jako prostředníka okultních jevů. Pojmu Světového ducha (Světové duše) odpovídá v indické teosofii pojem ákáša a v řecké filosofii Hérakleitův pojem „věčného ohně“. Oheň je symbolem kvintesence a „kámen mudrců“ není nic jiného než viditelnou koncentrací kvintesence.
(zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo, 2009, str. 349–350)
Mojžíšův had na kříži
Mojžíšův ohnivý (bronzový či měděný) had vyvýšený na poušti, který chránil Mojžíšův lid před jedovatými hady. Podle Mišny, (Roš hašan 3:8), měl být tento had symbolem, že v okamžiku, kdy Izraelci hledí směrem k výšinám a podrobují svá srdce svému Otci na nebesích, tak se uzdravují. Pokud ne, tak budou hynout.
„Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě, modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“
Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoliv uštknutý podívá, zůstane na živu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“
(Nu 21, 5–9)
Měděný had Nechuštan na kříži býval interpretován jako vítězství nad zlem, později byl Izraelity modlářsky uctíván v chrámě. Když na konci 8. stol. př. n. l. nastoupil na judský trůn reformátorský král Ezechiáš, odstranil výšiny, rozbil posvátné sloupy, rozbil modly a rozbil na kusy měděného hada, kterého vyrobil Mojžíš: do té doby mu Izraelci pálili kadidlo. Nazval jej Nehuštan. (II. kniha Královská 18, 4–5)
Analogický motiv může být symbol ukřižovaného hada Pythona z díla hermetického filosofa Abrahama Žida. Tento starý had má být podle tradice ukřižován třemi zlatými hřeby, podobně jako s ním naložil Mojžíš na poušti, aby bylo dosaženo poznání a dovršeno Dílo.
V evangeliu Jana (3, 14–15) Ježíš přímo srovnává vzkříšení Syna člověka s Mojžíšovým činem ve vzkříšení hada jako znamení a používá jej jako symbol spojený se spasením: „Jako Mojžíš pozvedl hada na poušti, i tak musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.“
Materiální kříž
Tzv. "materiální kříž" vyjadřuje proniknutí hmoty duchem, čili všudypřítomnost ducha.
Rosenkruciánský kříž
