Starověké symboly

Nejrůznější symboly napříč starověkými kulturami budu postupně zpracovávat i doplňovat v BLOGUZačala jsem se symbolem hada a draka ve starověkých kulturách a postupně budu pokračovat. Ze všech motivů je po dohodě možné udělat razítko.

symboly

Lidé pravděpodobně vždy vytvářeli symboly svého okolí, počínaje symboly "lovecké magie", z nichž se vyvinuly symboly posvátné, symboly identity a nakonec celé systémy symbolů včetně těch, které jsou součástí mnoha různých uměleckých tradic po celém světě. Bible i alchymistické a mystické texty všech kultur jsou plny archetypických obrazů, jejichž prvky – posvátné symboly – jsou současně esoterní řečí prastaré moudrosti. Archetypy odkazují k prvopočátkům člověka a současně daleko za hranice konvenčního poznání. Poukazují na to, že život člověka a dění ve světě mají povahu analogií. Starodávné symboly jsou obrazy skrytých souvislostí a jevů. Poznání skrze symboly nám zprostředkovává "vcítit se" do stavu identického se symbolickým objektem. Symbol je materiální reprezentací nemateriálních kvalit a funkcí. Je to objektivizace obsahů, které máme ve své mysli, subjektivně a podprahově, a jež v nás probouzí způsob vnímání světa, který by nám mohl pomoci, abychom si byli vědomi vědění obsaženého v naší duši.


*** 

symboly-egyptske3

Egyptské symboly:

Starodávné symboly nám zprostředkovávají přenos rozum přesahujícího vědění a intuitivní vize. Staří Egypťané byli schopni shrnout vzorce základních struktur přirozeného vesmíru prostřednictvím mýtů, obrazů a geometrických proporcí. Poznání skrze symboly nám zprostředkovává "vcítit se" do stavu identického se symbolickým objektem. Symbolická obraznost představuje analogický jazyk popisující úrovně informací našeho těla odvozené z evolučních zkušeností, které jsou vepsány do neurofyziologie a morfologie našeho mozku.

Posvátné egyptské symboly

Staroegyptští bohové

Hadi ve starověkém Egyptě

 


Mezopotámské symboly:

Hadi a draci v Mezopotámii


 

symboly-indianske

Indiánské symboly:

Posvátné indiánské symboly

Hadi a mytologie v Americe

 


symboly-indicke2

Indické symboly:

Indické symboly

 


Řecké symboly:

Řecké symboly

 


Geometrické symboly :

Geometrické symboly 


Disponujeme dvěma typy myšlení. Levá hemisféra pracuje s řadami, pravá s paralelami. Paralelně využíváme samozřejmě obě hemisféry, ale pro optimální fungování mozku je velmi důležité, aby obě části mozku byly přibližně i stejně výkonné – a aby vzájemně dobře komunikovaly. Výsledná mozková aktivita probíhá vzájemnou kolaborací obou hemisfér, avšak převaha toho či onoho typu myšlení při řešení nějakého problému je projevem zažitých způsobů neuronové komunikace mezi sebou. Neuronové synapse naštěstí nejsou neměnné, je tedy možné s nimi systematicky pracovat. V průběhu naší nedávné evoluce byla intuitivní, neverbální senzitivita pravé hemisféry (do značné míry) překryta prudkým rozvojem hemisféry levé, analytické. Současná výuka ve školách tomu bohužel nahrává tím, že výkon pravé hemisféry dostatečně neprohlubuje – tudíž by pouze na základě tohoto vzdělání ani nikdy nemohlo dojít k optimální komunikaci obou hemisfér.

***
Levá hemisféra je zaměřena více na analytické a abstraktní myšlení.
 Dobře pracuje především s logikou a matematickými nebo gramatickými symboly a pravidly. Pracuje tedy s analogickým myšlením, ale zejména v matematickém smyslu a myšlení závislém na jazyce. Zabývá se především řazením dat do systematické posloupnosti, vymezování souvislostí (příčina – následek), zabývá se fakty, číselným vyjádřením, jazykovými dovednostmi a formální gramatikou, formálním dokazováním, vědomou mimikou a řízením naučených projevů neverbální komunikace (například u řečníků). Vytváří strukturu, má smysl pro řád a systematičnost. Ve středověku byl do latiny tento typ „analogie“ běžně překládán jako „proportio“, vztah dvou proporcí či podílů, úměra. 

***
Pravá hemisféra je otevřená poznání prostřednictvím citu, skrze umění. Je vnímavá ke komplexní obsahové symbolice a k analogii v umění – mluví k nám skrze pocity, které jsou nezávislé na jazyce. Poskytuje nám těsné spojení se srdcem. Pravé hemisféře je přístupno více impulsů současně – a proto může být schopná vhledu v širších souvislostech. Je analogická ve smyslu, že myšlení nejprve expanduje od obrazu k dalekosáhlým asociacím, a poté vede k vnitřnímu sjednocení. Zaměřuje se na úkoly vyžadující představivost, intuici a celostní vnímání kontextu – zohledňuje emoce a interpretaci neverbální komunikace. Zabývá se též tvorbou představ, zpracováním vizuálních vjemů, tvarů, barev, rozpoznáním a následováním rytmu. Vyvolává z paměti analogie zkušenosti. Středověký termín „analogia“ je označení pro analogii, která je doménou pravé hemisféry. 

Analogie v oblasti pravé hemisféry mají mimořádný význam zejména při výkladu nenázorných skutečností, které se týkají filosofie a teologie. Staré posvátné texty k nám promlouvají k nám promlouvají právě prostřednictvím analogií v podobě podobenství a symbolů (výtvarné umění slouží k pochopení těchto symbolů prostřednictvím citu). Pomocí analogie lze vysvětlovat vzájemně příliš nesouvisející koncepty napříč různými obory a zároveň na základě mentálních modelů abstrahovaných ze stávajících konceptů lze chápat a rozvíjet koncepty nové, a v těchto provádět predikce.

Analogie je naprosto klíčová pro "proces učení", vědecké objevování i pro lidskou kreativitu. Analogie je základem nejen jazyka, ale i vnímání obecně. Podle Douglase Hofstadtera je analogie základem našeho myšlení, která je zdrojem a tvůrcem mentálních konceptů (bez nich není žádné myšlení). Dlouhý řetěz analogií vytváří a průběžně dále obohacuje i ty nejzákladnější mentální koncepty. Tyto koncepty jsou poté spouštěny či aktivovány pomocí analogií a díky tomu jsme schopni porozumět a vypořádat se s novými zkušenostmi na základě jejich analogičnosti ke zkušenostem starším. Analogie tedy chápe jako princip zpracování naší každodenní zkušenosti se světem. Kategorizace zkušeností je prováděna tvorbou analogií mezi konceptem a prožívanou zkušeností. Jedná se o znovu oživování a vyvolávání a aplikace vzpomínek z hlubin paměti na základě jejich podobnosti k současné zkušenosti, či na základě sdílení jejich esence. Tyto vzpomínky jsou pak užity ke strukturaci a porozumění této nové zkušenosti. Analogie je něčím, co probíhá v naší mysli a v podvědomí v obrovských kvantech neustále. Kategorizace zkušenosti na základě její podobnosti předcházejícím zkušenostem se děje kontinuálně, automaticky a velmi rychle. 

Platón užíval analogie ve svých známých podobenstvích, např. Podobenství o jeskyni, Podobenství o Slunci a Podobenství o úsečce na základě analogického vztahu (např. mezi Sluncem, okem a viditelnými předměty je analogický vztahu mezi Dobrem, myslí a idejemi)... Aristoteles používá termín analogie jako podobnost mezi objekty na základě jejich vlastností. Definuje například živočišné rody na základě sdílení stejných, identických rysů (při pominutí odlišných nahodilostí jako např. barva). Nicméně i mezi členy odlišných rodů lze nalézt jistý typ „stejnosti“, který je sice nedostačují k zařazení pod jeden rod, ale je zároveň natolik výrazný, aby na něj bylo poukázáno. Jedná se o „stejnost“ analogickou. Tento typ, tedy analogii vlastností, ve 20. století E. Nagel nazval analogií substanciální.

***

„Jsem si jist, že jazyk symbolů je jedním z cizích jazyků, který by měl znát každý z nás. Porozumění tomuto jazyku nás přivede do styku s jedním z nejvýznamnějších zdrojů moudrosti. ... Sny a mýty jsou skutečně důležitou komunikační cestou vedoucí od nás samých k nám samým.“ Erich From, Zapomenutý jazyk

 

Stránka 1 z 3 - 27 položek celkem

Další produkty

Stránka 1 z 3 - 27 položek celkem