Hadi ve starověkém Egyptě

Had je extrémně zajímavé zvíře – je totiž univerzálním symbolem všech kultur. Had ve starověkém Egyptě má mnoho podob i jmen a ztělesňuje zlé i dobré síly. Vztah Egypťanů k hadům je doložen především z náboženských a magických textů. O významu hadů svědčí i poměrně časté zastoupení mezi hieroglyfickými značkami. Hieroglyf hada vyjadřuje kosmické síly.
 

Kosmický had

Kosmický had se v různých podobách objevuje ve všech starých kulturách a přímo souvisí s výkladem vzniku Života na Zemi. Tyto mýty ho vysvětlovaly jako zásah vnější síly, která byla božského původu. Kosmický had prostřednictvím transformace vše tvoří, mění a zároveň zůstává stejný. Je prostředníkem mezi tím, co je na Zemi, a mezi božským principem (mezi světem konkrétním a božským).
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 87–89)

kosmicky-had

 

Kematef 

Had Kematef: (v překladu „Ten, který dokončil svůj čas“, řecky Knefis
Prastarý bůh Stvořitel v podobě hada Kematefa přebýval v praoceánu Nun. Kematef měl schopnost sám sebe obnovovat a byl nadán stvořitelskou mocí. Byl spojen s bohem Amonem a býval označován také jako Amon-Kematef (Amon v podobě hada Kematefa). Podle hymnů z Nové říše stvořil svět silou svých myšlenek a řeči. Jméno Kematef je doložené až od Ptolemaiovské doby a vyskytuje se v hymnech a magických textech. Přestože je jeho jméno doloženo až v ptolemaiovské době, navazuje na mnohem starší představy. V Textech rakví je stejná představa hada spojena s bohy Atumem a Usirem, had Kematef je podoba v níž tito bohové existovali před vznikem světa a k níž se znovu vrátí, až zase vše zanikne. Kematef se tedy váže ke stvořiteli, který povstal z pravodstva Nun. Pozdější představa Kematefa a je vázána především na oblast Vesetu (řec. Théby). V této lokalitě se měl zrodit i zemřít, a proto se zde také nacházel i jeho hrob.
(Hesla v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 24, 106, 129)

kematef

 

Apop – Apófis

Had Apófis – Apop: Polobůh nebo démon v podobě obrovského hada s tělem zatočeným do několika smyček. Nositel zla a všeho negativního, hlavní Nepřítel bohů i lidí. Představoval přímou personifikaci ne-řádu (isfet), ne-bytí a chaosu. První zmínky o Apopovi pocházejí z První přechodné doby a Střední říše (především z Textů rakví), častěji se objevuje od Nové říše v textech pro dosažení zásvětí (Podsvětní knihy, Kniha mrtvých atd.), v nichž se popisují způsoby Apopova přemožení. Podle mytologických narážek existoval již ve vodách prvotního oceánu Nun a snažil se zabránit povstání Stvořitele, východu slunce a vzniku světa. Podobnou úlohu hrál i při každodenní pouti slunečního boha podsvětím. Útočil na sluneční bárku plující po podsvětním (či nebeském) Nilu nebo se ji snažil zachytit v záhybech svého obrovského těla. Každou noc muselo slunce přestát nástrahy hada Apopa, aby mohlo za úsvitu znovu vystoupit na východní horizont.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 30–31)

apofis

Mehen

Had Mehen: (v překladu „Ten, který obtáčí“)
Obrovitý had, který obtáčel boha Rea v jeho sluneční bárce a chránil ho tak před jeho úhlavním nepřítelem Apopem. Mehen mohl mít více hlav, tři, pět, sedm devět či dvanáct. Nejstarší zmínku o Mehenovi nacházíme v Textech rakví ze Střední říše. Později se s ním setkáváme častěji, např. na zobrazeních v Podsvětních knihách. Podle textů rakví bylo Mehenovo tělo svinuto v devíti soustředných kruzích tvořících jakési ohnivé stezky.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 111–112)

mehen1

Hajšeš

Had Hajšeš

hajses

 

Vadžet

Bohyně Vadžet (řec. Útó či Bútó – Zelená): Nejvýznamnější bohyně v podobě hada. Bohyně Vadžet zosobňovala obrovskou sílu slunečního žáru. Bohyně úrody a zdaru. Kult pochází z dolnoegyptského střediska, souměstí Pe-Dep (řec. Bútó). Patronka severní části království. Na jihu země byla jejím hornoegyptským protějškem bohyně Nechbet). Obě bohyně byly spojovány s královstvím, vládou, panovnickými insigniemi a králem samotným. Od doby Staré říše jsou pod označením "Obě paní" pevnou součástí panovnické titulatury a byly ztotožňovány s královskými korunami. Vystupovaly jako ochránkyně, někdy i matky či kojné panovníka. Obě byly považované za dcery Reovy. Podle Hérodota Vadžet kojila, chránila a vychovávala malého Hora, jenž se ukrýval v papyrovém houští, resp. na "plovoucím ostrově, před pronásledováním svého strýce Sutecha.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 188–190)

wa

Ureus

Kobra Ureus (lat. uraeus; egyptsky iaret): Má podobu vztyčené kobry na čelence panovníků. Ureus měl ochrannou moc a zosobňoval v sobě samu podstatu všech mimořádných lidských i božských sil. Je jedním z hlavních prvků královské ikonografie a symbolů královské moci. Byl využíván jako součást složitých korun kombinujících jej se sluneční symbolikou. Byl používán výhradně v souvislosti s osobou krále, jeho využití soukromými osobami je jen ojedinělé. Na čele nebo na pokrývkách hlavy králů je ureus doložen od počátku historické doby, o něco později se objevuje také u některých bohů. Kromě ztotožnění s bohyní Vadžetou, je spojován zejména se slunečním bohem Reem, je pokládán za Reovo oko.   (info z Wikipedie)

Ureus byl často zobrazován jako talisman ve spojitosti s Horovým okem (vedžat)
Horovo oko chrání Ureus a bohyně Nechbet. Talisman symbolizoval především zdraví a sílu, oddanost, zmrtvýchvstání. Používal se i proti uhranutí. Egypťané věřili v jeho obrovskou sílu a proto nechyběl v žádné domácnosti. Dochovalo se nám nepřeberné množstí těchto symbolů v různých podobách.

horovo-oko 

Renenutet

Bohyně Renenutet (Renenet): Had – živitelka, Živitelka, řecky Thermútis. Bohyně vegetace a úrody. Při sklizni obilí a lisování vína se jí přinášela oběť. Ochranná bohyně živých i mrtvých. Při sklizni obilí a lisování vína se přinášela oběť bohyni žní Renenutetě v hadí podobě (nebo v podobě ženy s hadí hlavou). V nejstarších dobách byla označována za hada, později znázorňována v lidské podobě s ureem na čele nebo hlavou kobry.
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 405–406)

 

Geb

Bůh Geb personifikoval zemi a byl vládcem plazů a zemních tvorů. Proto někdy míval i podobu hada nebo muže s hadí hlavou. Většinou byl ale zobrazován v lidské podobě. Nad jeho hlavou bývá často znázorněna husa, která je hieroglyfickou značkou jeho jména. Se jménem tohoto boha se setkáváme v celém spektru staroegyptského náboženství, od královské teologie, přes zádušní texty až po lidové formy zbožnosti a magii. V magii vystupuje jako ochránce proti hadům a štírům.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 58–59)
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 187)

 

Nehebkau

Bůh Nehebkau (Nehebu-Kau): V překladu „Ten, který poutá kau. (Při)poutáním kau se myslí opětovné spojení člověka s jeho ka. Jednalo se o událost zajišťující vzkříšení a vztup do zásvětí. Termín ka je výraz pro ducha, duši a dvojníka. Ka je nositelem života a představuje sílu oživující celou bytost, která se rodí spolu s člověkem, v okamžiku smrti se pak od něho odděluje. Ka odlišuje živé od neživého.
Bůh Nehebkau napomáhal králi vstoupit do zásvětí a byl prostředníkem mezi zesnulým a nebeskými bohy. Byla mu přisuzována velká magická moc, a proto se často objevuje na amuletech. Je doložen již v Textech pyramid. Náleží mezi chtonická, tj. zemská božstva. Byl synem štíří bohyně Selkety nebo hadí bohyně Renenuty a boha Geba. Za jeho manželku byla považována Nehmetauaj.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 124 a 103)
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 334)

nehebkau2

 

Meretseger

Bohyně Meretseger či Merseger: V překladu „Ta, která miluje ticho. Bohyně pečující o klid na pohřebištích Západního Vasetu, především v Údolí králů a jeho okolí. Trestala vetřelce v nekropolích i dělníky, kteří se provinili proti daným pravidlům. Mohla je nechat uštknout nebo je dokonce připravit o zrak. Meretseger byla ztotožňována se skalním vrcholem připomínajícím pyramidu, který čněl nad Údolím králů. Byla zobrazována v podobě stočeného hada nebo kobry, která mohla mít ženskou hlavu, anebo naopak jako žena s hlavou hada. Vyjimečně měla hlavy tři – hadí, ženskou a supí. V některých případech je zachycena též v podobě štíra s lidskou hlavou.

meretseger

 

Bohyně Kebhut

Bohyně Kadeš

Bohyně Neit

Agathos Daimon

 

Uroboros

Uroboros je had, který požírá svůj vlastní ocas a symbolizuje vývoj, který se uzavírá sám v sobě. Obsahuje v sobě myšlenku uzavření času, myšlenku pohybu, pokračování, samoplození a také představu věčného návratu. Symbol věčného koloběhu všeho dění, kde smrt, rození a zánik jsou jen stádia věčného pohybu. V tomto koloběhu věčnosti se nic neztrácí, ale naopak stále navrací. Je také symbolem sjednocení dvou protilehlých principů, nebe a země, pozitivního a negativního. 
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 89)

uroboros

 

 egypt-hadi

Tématika starověkého Egypta mě neuvěřitelně baví (čím se tomu věnuji déle, tím víc mne to těší). Zde jsou tedy ilustrace, zpracované technikou linorytu. Pozvolna přibývají, průběžně je doplňuji. Velmi ráda bych jednou ze všech ilustrací udělala i knížku, je to můj sen :)
Ze všech vystavených motivů je možné po domluvě vyrobit razítko libovolných rozměrů apod.


Ostatní egyptské motivy zde.

Razítka se starověkými motivy zde.