Hadi ve starověkém Egyptě

Had je extrémně zajímavé zvíře – je totiž univerzálním symbolem všech kultur. Had ve starověkém Egyptě má mnoho podob i jmen a ztělesňuje zlé i dobré síly. Vztah Egypťanů k hadům je doložen především z náboženských a magických textů. O významu hadů svědčí i poměrně časté zastoupení mezi hieroglyfickými značkami. Hieroglyf hada vyjadřuje kosmické síly.

hadi-egypt 

Kosmický had:

Kosmický had se v různých podobách objevuje ve všech starých kulturách a přímo souvisí s výkladem vzniku Života na Zemi. Tyto mýty ho vysvětlovaly jako zásah vnější síly, která byla božského původu. Kosmický had prostřednictvím transformace vše tvoří, mění a zároveň zůstává stejný. Je prostředníkem mezi tím, co je na Zemi, a mezi božským principem (mezi světem konkrétním a božským).
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 87–89)

 

 


 

Kematef 

Had Kematef: (v překladu „Ten, který dokončil svůj čas“, řecky Knefis
Prastarý bůh Stvořitel v podobě hada Kematefa přebýval v praoceánu Nun. Kematef měl schopnost sám sebe obnovovat a byl nadán stvořitelskou mocí. Byl spojen s bohem Amonem a býval označován také jako Amon-Kematef (Amon v podobě hada Kematefa). Podle hymnů z Nové říše stvořil svět silou svých myšlenek a řeči. Jméno Kematef je doložené až od Ptolemaiovské doby a vyskytuje se v hymnech a magických textech. Přestože je jeho jméno doloženo až v ptolemaiovské době, navazuje na mnohem starší představy. V Textech rakví je stejná představa hada spojena s bohy Atumem a Usirem, had Kematef je podoba v níž tito bohové existovali před vznikem světa a k níž se znovu vrátí, až zase vše zanikne. Kematef se tedy váže ke stvořiteli, který povstal z pravodstva Nun. Pozdější představa Kematefa a je vázána především na oblast Vesetu (řec. Théby). V této lokalitě se měl zrodit i zemřít, a proto se zde také nacházel i jeho hrob.
(Info z knihy: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 24, 106, 129)

kematef

 


 

Hadi v podsvětí:

 

Apop – Apófis – Rerek

Had Apop je asi nejznámějším egyptským hadem. Apop je polobůh (démon) v podobě obrovského hada s tělem zatočeným do několika smyček. Nositel zla a všeho negativního, hlavní Nepřítel bohů i lidí. Představoval přímou personifikaci ne-řádu (isfet), ne-bytí a chaosu. První zmínky o Apopovi pocházejí z První přechodné doby a Střední říše (především z Textů rakví), častěji se objevuje od Nové říše v textech pro dosažení zásvětí (Podsvětní knihy, Kniha mrtvých atd.), v nichž se popisují způsoby Apopova přemožení. Podle mytologických narážek existoval již ve vodách prvotního oceánu Nun a snažil se zabránit povstání Stvořitele, východu slunce a vzniku světa. Podobnou úlohu hrál i při každodenní pouti slunečního boha podsvětím. Útočil na sluneční bárku plující po podsvětním (či nebeském) Nilu nebo se ji snažil zachytit v záhybech svého obrovského těla. Každou noc muselo slunce přestát nástrahy hada Apopa, aby mohlo za úsvitu znovu vystoupit na východní horizont. Patří mezi chtonická, tj. zemská božstva.
(Info z knihy: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 30–31)

„Odejdi! Vrať se! Odejdi, hade, nebo budeš utopen v Nůtině jezeře, na místě, kde tvůj otec nařídil, aby byla vykonána tvá poprava. ... Tvé hrozby se díky Bezbřehé záři nenaplnily, tvou tvář obrátili bozi dozadu, rys vyřízl tvé srdce, Škorpionka tě svázala a Spravedlnost dokončila dílo tvé zkázy. ... Padni a odplaz se pryč, Ápepe, nepříteli Bezbřehé záře, ty, kdož jsi přežil masakr na východním nebi za zvuku řevu bouře. Bezbřehá záře otevírá brány obzoru, abys mohl odejít, jsa vyčerpán ranami. ... Sejmul jsem ti pouta, ó, Bezbřehá záře, neboť had Ápep podlehl tomu, kdo jej spoutal. Bozi jihu, severu, západu i východu jej spoutali pouty, Rekes jej přemohl a Chertit jej uvrhla do želez. ... Jsi poražen, Ápepe!“
(Mes-em-nečerův papyrus), Egyptská Kniha mrtvých I., Jaromír Kozák, vydal Eminent, 2001, str. 65-66

Kapitola pro zahnání hada Rereka:
„Buď pozdraven, Rereku. Nepřibližuj se, neboť mne chrání Geb a Šu. Zastav se, neboť žereš krysy, jež jsou odporné Bezbřehé záři, a drtíš kosti nečisté kočky.“
(Nuův papyrus), Egyptská Kniha mrtvých I., Jaromír Kozák, vydal Eminent, 2001, str. 65

apop

 


Mehen

Had Mehen: (v překladu „Ten, který obtáčí“)
Obrovitý had, který obtáčel boha Rea v jeho sluneční bárce a chránil ho tak před jeho úhlavním nepřítelem Apopem. Mehen mohl mít více hlav, tři, pět, sedm devět či dvanáct. Nejstarší zmínku o Mehenovi nacházíme v Textech rakví ze Střední říše. Později se s ním setkáváme častěji, např. na zobrazeních v Podsvětních knihách. Podle textů rakví bylo Mehenovo tělo svinuto v devíti soustředných kruzích tvořících jakési ohnivé stezky.
(Info z knihy: Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 111–112)

mehen-had

 


Mořští hadi s hroší hlavou – Hajšešové

Mořští hadi Hajšešové (nebo také Jajšešové) s hroší hlavou: Přesný význam těchto hadích bohů je zatím neznámý, ale v Iufaově šachtové hrobce v Abúsíru jsou tito hadi označeni jako „velký bůh prvního okamžiku“, jedná se tedy pravděpodobně o stvořitelská božstva či alespoň přítomná na samém počátku světa. Dále jde o podsvětní božstva, která „oživují stíny a spojují ba s tělem v říši mrtvých a způsobují, že ba může žít v říši mrtvých, božstva tajemné podoby v kraji mlčení“ Stejní tvorové jsou vyobrazeni v jižní části astronomického stropu chrámu v Esně. Podobné bytosti, pojmenované jako Hajšeš (též Jajšeš), se objevují na dvou sarkofázích z Ptolemaiovské doby, a to na sarkofágu Vedžahora a Imenia.
Na Vedžahorově sarkofágu jsou texty částečně paralelní k textům v Iufaově hrobce:
Hajšeš Horního Egypta (vedle něj je přípisek: „Pronáší Ten, jenž je v plamenech, velký bůh podsvětí, který ozařuje obličeje těch, kteří jsou v říši mlčení.“ a nápis na podstavci pod ním: „Bůh, který způsobuje, že ba člověka může žít v říši mrtvých. Nechť způsobí, aby žilo ba Usira (tj. zemřelého) kněze Vedžahora, zrozeného Heretchepšesetou ospravedlněnou“) a Hajšeš Dolního Egypta (v Iufavově hrobce ho provází přípisek: „Pronáší Ten, jenž přináší svou paži, velký bůh v říši mrtvých, který zná jméno Zářícího.“ a na podstavci pod ním je stejný nápis: „Bůh, který způsobuje, že ba člověka může žít v říši mrtvých. Nechť způsobí, aby žilo ba Usira (tj. zemřelého) kněze Vedžahora, zrozeného Heretchepšesetou ospravedlněnou“).
(Info z článku: PES XX/2018, R. Landgráfová – D. Míčková, str. 57–70)

hajses

 


Had věštec – Prorok (Seer)

Okřídlený had Věštec – Prorok (Seer). Na obrázku vlevo je jedenáctá hodina v podsvětí. Na okřídleném hadu stojí bůh Atum a dotýká se jeho křídel. Vlevo je pán času, který má dvě tváře (jedna hledí zpět a jedna dopředu). Nad ním jsou dvě oči boha Hóra (vlevo Hórovo měsíční a vpravo Reovo sluneční). Vedle deset hvězd. Scéna znázorňuje přípravu na nastávající východ slunce – očekávání znovuzrození slunečního boha Atum-Re. Sluneční bůh odvrátil nebezpečí, které hrozilo.

seer

 


Had Selsek

Kapitola, aby (zemřelý) nebyl pohřben hadem v hrobce.
„Vydávám se na cestu v plápolající bárce a had Selsek mne mine, neboť květina sam a Osiridův ošlejch mu nedovolí se přiblížit. Proto o ně Osiris požádal, aby mu byly vloženy do hrobu.“ (Nuův papyrus)

 

 


Pár hadů-zpěvaček

„Buďte pozdraveny, vy dvě družky, sestry a zpěvačky! Přináším Vám poselství o mých zaříkávadlech. Zářím v Noční bárce, neboť jsem Hórem, synem Esety, a přišel jsem navštívit mého otce Osirida.“ (Nuův papyrus)
Egyptská Kniha mrtvých I., Jaromír Kozák, vydal Eminent, 2001, str. 65

 

Kobry, plivající oheň

 

 


Hadí bohové:

 

Vadžet

Bohyně Vadžet (řec. Útó či Bútó – Zelená): Nejvýznamnější bohyně v podobě hada. Bohyně Vadžet zosobňovala obrovskou sílu slunečního žáru. Bohyně úrody a zdaru. Kult pochází z dolnoegyptského střediska, souměstí Pe-Dep (řec. Bútó). Patronka severní části království. Na jihu země byla jejím hornoegyptským protějškem bohyně Nechbet. Obě bohyně byly spojovány s královstvím, vládou, panovnickými insigniemi a králem samotným. Od doby Staré říše jsou pod označením "Obě paní" pevnou součástí panovnické titulatury a byly ztotožňovány s královskými korunami. Vystupovaly jako ochránkyně, někdy i matky či kojné panovníka. Obě byly považované za dcery Reovy. Podle Hérodota Vadžet kojila, chránila a vychovávala malého Hora, jenž se ukrýval v papyrovém houští, resp. na "plovoucím ostrově, před pronásledováním svého strýce Sutecha.
(Info z knihy Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, J. Janák, Libri, str. 188–190)

wa

 


Ureus

Had Ureus (lat. uraeus; egyptsky iaret) je posvátným zvířetem bohyně Vadžet. Má podobu vztyčené kobry na čelence panovníků. Ureus měl ochrannou moc a zosobňoval v sobě samu podstatu všech mimořádných lidských i božských sil. Je jedním z hlavních prvků královské ikonografie a symbolů královské moci. Byl využíván jako součást složitých korun kombinujících jej se sluneční symbolikou. Byl používán výhradně v souvislosti s osobou krále, jeho využití soukromými osobami je jen ojedinělé. Na čele nebo na pokrývkách hlavy králů je ureus doložen od počátku historické doby, o něco později se objevuje také u některých bohů. Kromě ztotožnění s bohyní Vadžetou, je spojován zejména se slunečním bohem Reem, je pokládán za Reovo oko.   (info z Wikipedie)

Ureus byl často zobrazován jako talisman ve spojitosti s Horovým okem (vedžat)
Horovo oko chrání Ureus a bohyně Nechbet. Talisman symbolizoval především zdraví a sílu, oddanost, zmrtvýchvstání. Používal se i proti uhranutí. Egypťané věřili v jeho obrovskou sílu a proto nechyběl v žádné domácnosti. Dochovalo se nám nepřeberné množstí těchto symbolů v různých podobách.

horovo-oko 

 


Renenutet

Bohyně Renenutet (Renenet): Had – živitelka, Živitelka, řecky Thermútis. Bohyně vegetace, úrody a ochranná bohyně živých i mrtvých. Při sklizni obilí a lisování vína se jí přinášela oběť. Byla znázorňována v hadí podobě nebo v podobě ženy s hadí hlavou. V nejstarších dobách byla označována za hada, později znázorňována v lidské podobě s ureem na čele nebo hlavou kobry.
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 405–406)

renenutet-bohyne 

 


Geb

Bůh Geb personifikoval zemi a byl vládcem plazů a zemních tvorů. Proto někdy míval i podobu hada nebo muže s hadí hlavou. Většinou byl ale zobrazován v lidské podobě. Nad jeho hlavou bývá často znázorněna husa, která je hieroglyfickou značkou jeho jména. Se jménem tohoto boha se setkáváme v celém spektru staroegyptského náboženství, od královské teologie, přes zádušní texty až po lidové formy zbožnosti a magii. V magii vystupuje jako ochránce proti hadům a štírům.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 58–59)
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 187)

 geb

 


Nehebkau

Bůh Nehebkau (Nehebu-Kau): V překladu „Ten, který poutá kau. (Při)poutáním kau se myslí opětovné spojení člověka s jeho ka. Jednalo se o událost zajišťující vzkříšení a vztup do zásvětí. Termín ka je výraz pro ducha, duši a dvojníka. Ka je nositelem života a představuje sílu oživující celou bytost, která se rodí spolu s člověkem, v okamžiku smrti se pak od něho odděluje. Ka odlišuje živé od neživého.
Bůh Nehebkau napomáhal králi vstoupit do zásvětí a byl prostředníkem mezi zesnulým a nebeskými bohy. Byla mu přisuzována velká magická moc, a proto se často objevuje na amuletech. Je doložen již v Textech pyramid. Náleží mezi chtonická, tj. zemská božstva. Byl synem štíří bohyně Selkety nebo hadí bohyně Renenuty a boha Geba. Za jeho manželku byla považována Nehmetauaj.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Libri, str. 124 a 103)
(Heslo v knize Encyklopedie starověkého Egypta, Verner, Bareš, Vachala, Libri, str. 334)

nehebkau2

 


Meretseger

Bohyně Meretseger či Merseger: V překladu „Ta, která miluje ticho. Bohyně pečující o klid na pohřebištích Západního Vasetu, především v Údolí králů a jeho okolí. Trestala vetřelce v nekropolích i dělníky, kteří se provinili proti daným pravidlům. Mohla je nechat uštknout nebo je dokonce připravit o zrak. Meretseger byla ztotožňována se skalním vrcholem připomínajícím pyramidu, který čněl nad Údolím králů. Byla zobrazována v podobě stočeného hada nebo kobry, která mohla mít ženskou hlavu, anebo naopak jako žena s hlavou hada. Vyjimečně měla hlavy tři – hadí, ženskou a supí. V některých případech je zachycena též v podobě štíra s lidskou hlavou.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 114–115)

meretseger

 


Bůh Heka

Bůh Heka je personifikací slova heka, který byl překládán jako „kouzelná moc“ nebo „magie“. Jedná se však spíše o „tvůrčí“, či lépe „stvořitelskou“ moc. Díky této síle mohl prvotní bůh stvořit svět a vše, co existuje. Proto je někdy bůh Heka zmíněn vedle Stvořitele (např. jako ba či prvorozený syn Atumův), jindy se nachází v družině slunečního boha nebo chrání Usira v podsvětí. V některých případech je dokonce sám nazýván Stvořitelem. Přesné chápání pojmu heka není zcela jasné.
Heka se často nachází v Reově družině po boku bohů se jmény Hu a Sia. Jednalo se o ztělesnění dvou aspektů stvořitelské moci: mocného slova a sílu myšlenky.
(info z knihy Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 71–72)

Katalyzátor či energie heka nebyla ani dobrá ani špatná, ale jakožto energie neboli síla mohla být použita oběma způsoby. V každé místní komunitě byli určití jednotlivci, kteří provozovali rituály s pomocí heka.
(info z knihy: Egypt: bohové, mýty a náboženství, Lucia Gahlin, 2001, Rebo productions, str. 190)

 heka

 


Bohyně Verethekau (Mocná kouzlem)

Bohyně Kebhut

Bohyně Kadeš

Bohyně Neit

Bůh Tutu

 


Agathos Daimon

Ochranné božstvo Agathos daimon (též Agathodaimon), původně helénistické – které bylo do egyptského náboženství vpraveno v době Alexandra Velikého. Původním úkolem tohoto boha, v egyptštině někdy označovanéhojako Dobrý ochránce (aha-nefer), bylo střežit novou metropoli Egypta. Ikonograficky byl spojován s podobou hada, což vedlo k jeho identifikaci s hadem Kematefem nebo se Serápisem (ten býval v některých případech zobrazován jako had - doprovázen Esetou - také v hadí podobě). Agathos Daimon také vystupoval coby partner Esety. Jindy měl Agathos daimon podobu muže, který měl nad hlavou dvě paže "ka" a uprostřed nich zobrazení hada.
(Heslo v knize Brána nebes, Bohové a démoni Starého Egypta, Jiří Janák, Libri, str. 17)

agathos-daimon

 

 


Uroboros

Uroboros je had, který požírá svůj vlastní ocas a symbolizuje vývoj, který se uzavírá sám v sobě. Obsahuje v sobě myšlenku uzavření času, myšlenku pohybu, pokračování, samoplození a také představu věčného návratu. Symbol věčného koloběhu všeho dění, kde smrt, rození a zánik jsou jen stádia věčného pohybu. V tomto koloběhu věčnosti se nic neztrácí, ale naopak stále navrací. Je také symbolem sjednocení dvou protilehlých principů, nebe a země, pozitivního a negativního. 
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 89)

uroboros

Zde najdete další vyobrazení Urobora a hadích pletenců v různých kulturách. 

 


Ochranné hůlky a hole s hady

Nejcennějším majetkem člověka zabývajícího se magií, byla pravděpodobně jeho hůlka. Ze starověkého Egypta se dochovaly tři druhy hůlky: hůlky ve tvaru hada (mohly mít buď zužující se tvar nebo tvar zkroucený), ochranné hůlky (vyrobené z vápence, fajánsu, hroší rohoviny nebo ebenu a zdobené magickými výjevy i nápisy) a kouzelné hole kněží a vysokých úředníků (zdobené hlavami určitých božstev měly vládci zaručit boží ochranu).
Zachovalo se nám mnoho různých hůlek (často se jednalo o kovové – bronzové hůlky v podobě hada) a jiných předmětů lidových rituálů stejně jako sbírka magických zaklínadel. Cílem zaklínadel bylo obvykle odehnat nebezpečí, jako byly hrozby uštknutí hadem nebo štírem, a předcházet nemocem a potížím, spojeným s neplodností, těhotenstvím a porodem, nebo je léčit.
(info z knihy: Egypt: bohové, mýty a náboženství, Lucia Gahlin, 2001, Rebo productions, str. 191–203)

 

Hole bohů

Hole bohů jsou hole ozdobené hlavami určitých božstev nebo jejich posvátných zvířat. Hole přechovávané ve svatyních a nošené při procesích byly považovány nikoli pouze za atribut, nýbrž i za jevovou formu svého božstva, např. Amonova (Hórova) hůl nebo Esetina hůl. Z představy boha Amona (jehož posvátným zvířetem byl beran se zahnutými rohy) se později pravděpodobně stal symbol Krista – Beránek Boží.

V Bibli je několik starozákonních textů o Mojžíšovi a holi, kterou získá od Hospodina – ta se mění v hada a dělá zázraky. Jedná se zřejmě o návaznost na staroegyptskou tradici holí bohů. 

Mojžíš však znovu namítal:
„Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou:
Hospodin se ti neukázal.“
Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“
Odpověděl: „Hůl.“
Hospodin řekl: „Hoď ji na zem.“
Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před
ním na útěk. Ale Hospodin Mojžíšovi poručil:
„Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.“
Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho
stala hůl.
„Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců,
Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“ (Ex 4, 1–6).
Hospodin dále Mojžíšovi poručil:
„Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal
všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil“ (Ex 4, 21).

A dále ve 2. knize Mojžíšově (7,8-13) – je ještě zmínka o starozákonním proroku Áronovi (což byl Mojžíšův bratr). Áronova hůl stala znamením vítězství Izraelitů nad Egypťany, když ji Mojžíš před faraonem proměnil v hada (draka), jež pozřel hady (dráčky), ve které proměnili egyptští mudrcové své hole.

esetina-hul

Amonova hůl – s beraní hlavou ozdobenou hadem ureem – nesená na válečných taženích měla vládci zaručit boží ochranu. Při tažení do Libye vezl Ramesse III. posvátnou Amonovu hůl v jednom ze svých bojových vozů. Hór je „pán hole, jíž si razí cestu“. Jeho hůl bývá ve tvaru harpuny, kterou bůh loví hrocha podřízeného Sutehovi. Z doby nové říše je známo několik vyobrazení, na nichž kněží a úředníci drží v rukou hole bohů.
(info z knihy: Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů, Manfred Lurker, 2003, Knižní klub, str. 83–84)

 

Hórova hůlka

apop-hulka

 


Hole v podobě hadů, které drží bozi

Amon a hůl v podobě hada

Bůh Amon (Skrytý, Nespatřitelný nebo Neviditelný). Jeden z nezvýznamnějších egyptských bohů. Zastával funki boha všeho skrytého, (dosud) neviditelného nebo životodárného vzduchu a větru. Díky synkretickému spojení s Reem se ocitl v čele egyptských bohů jako Amon-Re či Amenre.
Amon-Re (Amenre)
v podsvětí ve sluneční bárce je někdy zobrazován s holí v podobě hada. Nad ním je had ochránce – Mehen. Amon-Re (Amenre) s holí v podobě hada je pravděpodobně předobraz starozákonního Mojžíše, který dostal hůl od Hospodina – ta hůl měla boží moc. Hůl vyvedla Hospodinův lid z Egypta tím, že se před ním plazila jako had a ukazovala mu tak cestu. Později dělala mnoho dalších zázraků.

amon-re

 

Hůl was ve spojení s hadem

vas-had

 

 egypt-hadi

Tématika starověkého Egypta mě neuvěřitelně baví (čím se tomu věnuji déle, tím víc mne to těší). Zde jsou tedy ilustrace, zpracované technikou linorytu. Pozvolna přibývají, průběžně je doplňuji. Velmi ráda bych jednou ze všech ilustrací udělala i knížku, je to můj sen :)
Ze všech vystavených motivů je možné po domluvě vyrobit razítko libovolných rozměrů apod.


Ostatní egyptské motivy zde.

Razítka se starověkými motivy zde.